Příští akce

Zatím nic v plánu.

Legendární hlášky

Ninža Pinža

Bobr - Hodky, listopad 2010
Náš partner pro web
Banner

Po stopách zvířat

 

Druhý únorový víkend jsem se s Lůcou a dvanácti dětmi vydala na třídenní výlet. Tentokráte do Dubice u České Lípy.  Obvykle sem jezdíme až na jaře, kdy obdivujeme krásu kvetoucích bledulí v Pekle.

 Na nádraží v Liberci jsme se sešli všichni a mohli jsme vyrazit vstříc k vlaku a dalšímu dobrodružství. Cesta vlakem trvala hodinu, bylo v něm přetopeno a téměř plno, takže jsme byli šťastni, když jsme dorazili do Lípy. Nebyla jsem si jistá, kterápak zkratka podél nádraží vede do Dubice, ale naštěstí Lůca si to pamatovala. Většina dětí si batohy nesla, přece jen je načase si trochu na zátěž na zádech zvykat. I když pěšmo jsme šlapali zhruba dva kiláčky, všici to bez problémů zvládli a mohli si v Domečku dát zaslouženou večeři. Ovšem pravda, někteří museli čekat na své večeře až do příjezdu zásobovacího vozidla (Šemík s Bobíkem).

Děti by nejraději dováděli na úžasných palandových letištích celý zbytek dne, ale to by nevydržel Domeček, ani já s Lůcou. Bylo načase vytvořit Myšácká pravidla, která měla ovlivnit budoucí jednání. Protože jsme byli na tak zajímavém místě, utvořili jsme i pravidla Domečku. Všechny děti měly možnost vymyslet pravidlo své, šlo jim to výtečně. Když jsme to vše sepsali, každý obtiskl svou dlaň na tentýž papír, jakože s tím souhlasí a pravidla jsme společně vyvěsili na dveře. Zbytek večera byl ve znamení drobných her. Nechyběly ani ty seznamovací, protože na výletě byly jak děti nové, tak i ty, které jely na výlet poprvé. Lůca se ujala uspávání a vyprávěla jakousi příhodu, kterou děti žily i druhý den.

V sobotu ráno po snídani jsme se vydali po červené značce směrem k přírodní rezervaci. Tam jsme ale nedošli, protože jsme si cestu zpestřovali různými hrami na louce i v lese. Nakonec to bylo dobře, poněvadž je prý stržená jedna z lávek. Lůca měla připravenou bojovku s míčky – na Lovce a zvířátka, hledající potravu. Všechny hráče jsme museli označit příslušnou značkou a polepit je izolepou.

K obědu si každý snažil oloupat svou obří bramboru, aby měl co jíst k sekané. Měli jsme i francouzskou polévku, ale ta byla šíleně slaná. Po poledním klidu jsme se opět vydali ven, tentokrát hledat stopy zvířat, které bychom mohli odlít ze sádry. Holky se tohoto úkoly zhostily svědomitě, kdežto někteří kluci hledali stopy v trávě, a tak jejich hledání bylo neúspěšné. Stopy jsme odlili, ale čekala nás ještě spousta práce s jejich očistěním. Po různých honičkách a hře Žraloci jsme se se stmíváním odebrali opět do Domečku, kde jsme se ještě chvíli věnovali stopám a pak výrobě masek. Po večeři nás čekal karneval, spousta her a zpívání písniček s kytarou.

Po opravdu náročném dni jsem děti uspávala četbou z encyklopedie zvířat. (Nic jiného si nezasloužily... ale nakonec je  to zajímalo). Když jsem četla pro dvě nespící děti, řekla jsem si, že už to snad stačí, že teď už kravál neuslyšíme. Martin s námi ještě chvíli ponocoval, dal si s námi podruhé pečenou bábovku a po té jsme už opravdu všichni tvrdě usnuli.

Budeme muset naučit i nové děti, jak se mají ráno po probuzení chovat. Ranní budíček v šest hodin nám opravdu nesvědčil. Pravidla se musela dopisovat, často připomínat, ale význam měla. Dopoledne bylo ve znamení velkého úklidu, štípání dřeva (díky Martine) a drobných her (díky Lůco). K obědu jsme si dali polévku s chlebem, a pak se s radostí vydali na vlak směrem domů. Cesta byla delší, osobáček některé pěkně uklimbal. Dali jsme si zbytek chleba s paštikou a bylo nám všem moc fajn. Do Liberce jsme se vrátili všichni pěkně unavení a někteří šli spát hned po příjezdu dom.

Zapsala Majka