Příští akce

Zatím nic v plánu.

Legendární hlášky

Cha- me- le- on!

Adam - hra kočka,kočka,pes,pes. Hodky, listopad 2010.
Náš partner pro web
Banner

Třídenní výlet do Hodek

 

V pátek jsme se sešli na autobusovém nádraží v hojném počtu, tedy na naše poměry. Vsichni tu byli včas a tak čekání na autobus bylo delší, ale aspoň jsme mohli pozorovat, s kým budeme mít tu čest o víkendu. Pak už jen rozloučení s rodiči a jeli jsme směr Hodky, k Bobrům na chalupu.

 

Po příchodu do chalupy začalo zabydlování, děti zabraly celou místnost a na zemi vzniklo velké spací letiště, které se během chvíle přeměnilo ve změť karimatek, oblečení, batohů a ztracených bačkor. Po véče jsme si zahráli pár seznamovacích her a Lukýno nás naučil žouželovat a také si předávat míček z krku na krk, krabičku z nosu na nos a podobné fígle, u kterých jsme se dosti nasmáli, až byl čas jít spát. To jsme si tedy mysleli, ale jak se později ukázalo, tak ani po hezké pohádce nechtěli děti jen tak spát, ale nakonec podlehli.

Vstávání bylo brzké, ale bohužel do deštivého dne, a proto jsme i po snídani zůstali v chalupě. Měli jsme soutěže v lezení na Himaláje, dětský scrable či mikádo. Souboj to byl vyrovnaný, ale vyhrát mohl jen jeden a tentokrát to byl Tom. Postupem času se počasí trochu umoudřilo a my mohli jít do lesa, i když stále byla pěkná zima a poletoval sníh mezi kapkami deště. Již tradičně děti navštívily převis, kde tentokrát byli i domorodí lidé. Poté jsme si zahráli pár běhacích her, a když už měla většina promáchané boty věčným chozením v kalužích a byla zmrzlá, vydali jsme se zpět na oběd. Po obědě a poledním klidu, který spíše něž klid vypadal jak někde na tržišti, kde lidé skáčou, křičí, běhají a perou se, se skupinka mužského pokolení vydala směr Skalákovna a po cestě nám zanechávala značky a úkoly. Po nějaké té době jsme se s děvčaty vydaly po jejich stopách. Musím říci, že úkoly byly samé poučné, vzdělávací, vědomostní, no nic pro mě, ale i přesto jsme je všechny splnily a objevily chýši, kde nás kluci přepadli jako banditi. Cesta zpátky byla v režii dam. Úkoly byly promyšlené, vtipné, značení propracované i my s Lůcou jsme přispěly k dílu a to tvořením obrovských mega šipek a nápady na úkoly, které bohužel neprošly a později se to vymstilo. Nakonec i pánové dorazili všichni v pořádku do chalupy, kde na ně už čekala připravená večeře. Po ní jsme si zahráli vypečenou hru Klobouk, kdy Majka hrála, my zpívali, přitom si posílali klobouk, a když hudba utichla, tak ten, kdo měl u sebe klobouk tak si musel vylosovat lísteček s úkolem. Jeden z úkolů byl předvedení tlupy orangutanů na lovu (úkol co neprošel při stopovaný), ten si vylosovala Mářa a na pomoc si vzala mě se Zůzou, to byl špatný nápad, protože jsme několik minut strávily na chodbě se záchvatem smíchu, když jsme to nacvičovaly, nakonec jsme to nějak ustály a úkol dokončily. Čas plynul a nakonec byla ta správná doba jít spát, Lůca opět pověděla pohádku a tentokrát brzo vše utichlo, usnulo a my mohli jít také spát.

V neděl jsme se už probudili do slunného dne, po zabalení a malém poklizení si děti zahrály na zvířátka v zoo, kde je Zůza krmila bonbóny za nacvičené kreace. Po nakrmení všech zvířátek jsme šli na chvíli ven zahrát si pár běhacích her, aby se mohla doklidit cela chalupa, pak už jen obídek, pobrání všech věcí a hurá na autobus domů.

 

Zapsala: Kamča