Příští akce

Zatím nic v plánu.

Legendární hlášky

Pět vteřin, vydržíme 5 vteřin !

(Zůza a Lukíno - myšleno beze smíchu)
Náš partner pro web
Banner

Vánoce na blátě

Po příchodu na autobusové nádraží, mě překvapilo, že už tam byly všichni a to jsem přišla úplně přesně a včas.

Chvíli jsme počkali na autobus, a mezitím tam přišlo tolik lidí, že jsme si s Majkou říkali, jestli se vůbec vejdeme.  Nakonec jsme se vešli, jen tam naskládat tolik batohů byla celkem prekérka.  Cesta pěšky ze stráže do Dubnice byla taky zapeklitá. Trvala nám okolo sta minut a to z toho důvodů, že po necelých deseti minutách byla vždy pauza na čůrání a tak celkově jsme se vlekli, jelikož každý měl narvaný batoh jídlem a dárky. Ve školce už bylo lépe, děti se zabydlely, navečeřeli jsme se a přišel čas na hraní, alespoň jsme si to mysleli. Jenomže místo toho aby si hráli s hračkami, stavěli ze stavebnic ,  jako  my když jsme byly menší, tak křičeli, blbly a zlobily a jediný kdo si hrál s hračkami pak byl Fíla a Honzík. V průběhu večera ještě dorazil Bobr, který nás svým příchodem vylekal, při zaťukání na okno. Večer jsme si, již tradičně zahráli plácací pexeso a pomalu šli spát, někteří šli opravdu pomalu a velice hlučně spát hlavně pánský pokoj kde sídlil Tomášek, Tom, David a Adam.
Druhý den jsme se po snídani vydali směr Hamr, měli jsme nápovědu jak se tam dostat, ale nejspíše jsme někde špatně odbočili a postupem času se cesta proměnila v pole a louky nebo v blátivou cestu.  I tak jsme tam nějak dorazili. Na Hamru už na nás čekala Zůza s malýma klukama, Jaryn, Markéta a Vláďa. Na stanici báňské záchranné služby jsme si prohlédly velký hasičský auto, který je jediný u nás v barvách modré a sanitku. Po prohlédnutí kabin, vodního děla a vyzkoušení hasičský přilby jsme se odebrali na výcvikovou důlní dráhu. Tu jsme si všichni postupně prolezli, až tedy na Tomáška, který uprostřed bludiště začal akutně potřebovat na záchod a musel se vrátit. Trasa byla náročná, obzvláště když tam bylo takové pološero a nějaké části mi připadali menší, než před pár lety kdy jsem tam byla naposledy, obzvláště dlouhá kovová roura, kterou se muselo prolézt skrz, no nakonec jsme to zvládli a někteří i víckrát, jen Anetka se nám při tom zranila, když neopatrně narazila do nějakého nosníku a z bludiště vyšla s velkou boulí na hlavě a odřenou tváří, ale statečně to nesla a i ona se s námi poté vydala zpět do školky, tentokrát už tou správnou cestou bez bahna. K obědu nás čekali brambory na loupačku s máslem a solí, což některé trochu udivilo, že se jedí samotné brambory, ale po vyčerpávající cestě byly výtečné. Po malém odpočinku, a připravení si ovoce a zeleniny pro zvířátka jsme šli ven, ozdobit s tím stromeček. Žádný jsme opět po cestě nepotkali a tak jsme si vystačili s krmelcem, před kterým jsme ze suroviny vytvořili alespoň obrázek vánočního stromu.  Když jsme se vrátili, tak jsme dodělali poslední detaily na večer, připravili cukroví a začali ohřívat řízky v mikrovlnce, ke kterým jsme měli výborný bramborový salát. Po večeři už jsme jen čekali na zazvonění zvonečku, které opravdu přišlo, zazpívali jsme si koledy zaprskali si prskavky, tentokrát bez hoření vlasů a pak už jen šli rozbalovat dárky, kterých byla spousta, málem se ani nevešli pod stromeček. Nacpali jsme se cukrovím a jinými dobrotami, udělali si odbornou ochutnávku exotického ovoce a zazpívali pár písniček. Poté jsme se ještě podívali na pohádky, které nám děti zahráli a předvedly podle vymyšleného a připraveného scénáře a šlo se spát.
Neděle byla ve znamení balení, uklízení a čokolády. Přesněji řečeno hry čokoláda, kdy jsme soutěžili o každé sousto dobroučké slaďoučké čokolády, nakonec každý z nás ochutnal. Před obědem jsme si zahráli ještě pár klasických her a pak se už jen ohřála polívka k obědu a zbytek řízků. Najedli jsme se a rychle vydali na autobus, abychom to stihli. Tentokrát, až překvapivě jsme šli rychle a bez zastávek což byla paráda, jen jsme pak čekali půl hodinky na  autobus  ale to jsme se zabavili a pak už hurá domů.

Zapsala: Kamča